Francie 2022 3.5. Spíme na místě pro karavany v městečku Perros-Guirec a podle mapy je to na Phare de Mean Ruz 2.5km. Vypadá to na příjemný ranní běh a kontrolu majáku. Vyrážím na cestu, když kluci ještě spí a Petra pomalu začne připravovat snídani. Klukům jsme slíbili palačinky, ale na ty bude ještě čas později.
Běh parádní, značení nic moc. Občas se ztratím, ale jen pár desítek metrů – jak ze stezky odbočují různé vyhlídky na focení. Maják je také oblíbeným místem turistů a cesta k němu vede přes malé pláže, lesem s velkými stromy eukalyptu, skály a jiná krásná místa. A hlavně – zase jsem tu skoro sám. Potkal jsem několik běžců a pár lidí na procházce se psem.
Nakonec to byl 8km výběh, trochu “sprcha” pod vedou u záchodů a příprava na odjezd. S klukama jsem se dohodli, že jim palačinky udělám až zaparkujeme a s Petrou půjdeme mrknout znovu na maják. Trochu pruděj – jak to není hned, je to špatně :). Nakonec ale všechno v pohodě. Našli jsme parkování v zákazu zastavení pro karavany. Doufám, že náš bydlík je braný spíš jako vozejk, než karavan :). Kluci dostávají palačinky s lokální jahodovou marmeládou a bio “nutelou” bez palmového oleje a jdeme. Dnešní druhá návštěva majáku. Parádní procházka, desítky fotek a pár autobusů turistů :).
Po návratu na nás nečekala pokuta, ale kluci na mobilech. Už jsme si na to zvykli. Moc je nenutíme, aby z auta sledovali okolí. Přeji jenom – skoro každý den máme 20km v nohách po vesničkách, přírodě, památkách. Tak ať si užívaj i to svoje.
Vyrážíme směr Roscoff. Prý nejbritštější přístav v Bretani. Petra se těší na kávu. Parkování jsme našli celkem rychle, zadarmo, kousek od centra malého městečka, takže kilometry to asi nebudou. Další krásné městečko, baráčky, kostel. Na nábřeží si dáváme velké hranolky, nutelovou palačinku a velký hotdog (dva párky a půlce velký bagety) za 10Eur a jdeme na prohlídku. Šíma hned využívá odlivu a leze pro mušle tam, kde ještě před pár hodinama byla voda. V kavárničce dáváme kávu a slanou palačinku a pokračujeme v prohlídce. S klukama povídáme o trénincích a turnajích, které nás čekají. O tom, že okresní výběr (bohužel bez Honzíka) vyhrál krajské kolo a pojede na republiku. Se Šímou jestli chce přestoupit do Ústí a jak se těší, až ukáže střely levačkou. Prostě každý máme něco… Úplně jsme minuli dům, kde byl v roce 1869 Alexander Dumas (ten co Tři mušketýry 🙂 ).Ale máme Petru… :). Tu jsme si ce na chvilku ztratili, ale objevujeme jí v moc pěkné kavárno-trafice, kde nakupuje časopisy a dáváme si rychlé kubánské kafe Momento (2EUR). Pak už se pomalu vracíme k autu. Ještě znovu slezeme k vodě mrknout na mrtvý kraby a další havěť a odjíždíme směrem k Lesu králu Artuše (Forét de Huelgoat) ve vesničce Huelgoat.
Za hoďku jsme tam. A vstupujeme do jiného světa. Pár dní jsme měli jen skály, vodu, vlny, písek, zase skály. Teď balvany, všude zeleno, les, potok, Ďáblova jeskyně. Kluci si to užívají. Zase skáčou z balvanu na balvan, přes potok sem a tam a lezou na jeden strom za druhým. Krásné klidné místo na procházku. Celkem asi 4km okruh kolem kempu krále Artuše. Povídáme o kulatém stolu krále Artuše, kde si byli všichni rovni a skvělí rytíři, bojovníci byli na stejné úrovni jako král.
No a pak…už bylo docela pozdě…zase…vyrážíme směrem k pobřeží hledat nějaké spaní.To nacházíme ve vesničně Pouldohan. Krásné místo pro 6 obytňáků. Zadarmo, záchody a asi 50m na pláž. Pecka. Mrkneme na západ slunce a večeříme pod stromama. Polévka z pytlíku, místní chleba a výborná játrovka od Maso Litoměřice :).
