Den druhý 26.dubna 2022 – Bruggy. Město, které jsme s Petrou navštívili před mnoha lety v zimě na vánoční trhy. Tady jsme se museli zastavit a vidět, jak vypadají na jaře. Jsou stejně krásné a určitě doporučujeme. Ale popořadě.
Probudili jsme se na parkovišti v Breskensu a řekli jsme si, že k snídani musí být pravé belgické vafle. Do Brugg to bylo asi 40 kilometrů, tak jsme vyrazili. Po pár kilometrech jsme opustili Holandsko a za chvíli parkovali pod větrným mlýnem v Bruggách. Počasí nám přálo. Skoro jasno, krásných 13 stupňů. Tak akorát na procházku.
Zaplatit parkovné (na 4 hodiny 14Eur, kartou, hotově nebo mobilní aplikací – ta se mi nepodařila nainstalovat) a vyrážíme lovit vafle. Po hodině chození, kdy kluci už docela prudili (nevěřil jsem, že reklama na Snickers má reálný základ, ale je to tak), jsme našli hned dvě vaflárny proti sobě. Petra s Honzikem si vybrali vafle na špejli. My se Šimonem tradiční. Sluníčko už hřálo, na sousedním náměstíčku jsme si půjčili všudypřítomné zelené kovové židličky, hodili je na slunce a užívali si zasloužené vaflové snídaně.
Kluci byli spokojený a my s Petrou jsme mohli pokračovat v objevování krás Brugg. Což znamenalo jen tak courat různýma uličkama, bez nějakého plánu. Kluci trošku hledali wi-fi, ale brzo je to omrzelo a přežili bez toho.
Na psaní včerejšího příspěvku jsme zapluli do kavárničky a prodejny marcipánu Gruuthuse Hot. Šimon bral marcipán, Honzik ochutnal marshmallow nanuka a my s Petrou cappuccino – se skořicí :). Ale což. Aspoň jsem mohl napsat a nasdílet včerejší příspěvek.
Bruggy jsme si prostě užili a návštěvu kluci zakončili válením sudů a bojema na trávníku u větrného mlýnu. Třetí den dovolené tak ušpinili další kalhoty. Trochu zezelenaly.
Podvečer jsme se rozhodli strávit u moře v Oostende. Šíma se pořád ptal na pláž, tak jsme mu jí přece museli dopřát. A že si to užívá. Nevadilo mu, že podél moře vyrazil na opačnou stranu. Poskakoval, tancoval, hledal mušle a šel a šel a šel. Nakonec za ním musel Honzík vyrazit. Většinu z dvou hodin návštěvy Oostende jsme nakonec byly na pláži a přilehlém molu.
Pak už jen najít místo na spaní na parkovišti v Zuydcoote u Reserve Naturelle Nationale de la Dune. Kluci stihli aspoň trochu fotbálku na plácku u parkoviště a po půl hoďce už se taky těšili na zaslouženou večeři. Za celý den zhruba 15km nachozeno (Dotik ještě asi 6km ranního běhu k tomu). Najeto něco málo přes 150km.
A co se líbilo klukům? Zase úplně všechno. Šimon si užíval vafle s bílou čokoládou.
Teď nás čeká přejezd směr Normandie a hledat kemp – kluci musí udělat úkoly, trochu se zkultůrnit a připravit se na návštěvu muzeí k vylodění a tak.
