Francie 2022 5.5. Den nezačíná vůbec dobře. Pavel z tržnice nám posílá fotky, že obě zeleniny byly vykradený. Naše Lorefa naštěstí zůstala nedotčená. Pouze ukradli klíče, které měl Pavel u sebe. Trochu telefonování a nahánění náhradních klíčů, ale mohlo město odvrtat zámky. Nakonec se vše dořeší a jede se dál. Díky Pavlovi, panu Barčíkovi a Tobíkovi vše probíhá o nás bez nás parádně.
Vyrážíme výjimečně se spícíma klukama. Přejíždíme pomalu (asi by se to úplně nemělo) do centra Guérande, dalšího středověkého městečka na cestě. Překvapuje nás, jak je pěkné. Procházíme si ho s Petrou zatímco kluci ještě spěj. Moc pěkné uličky, vyzdobené ulice vlaječkama (jak je to jednoduchý udělat uličku slavnostnější). Centrum je pár uliček, tradičně krásný kostel a plno kavárniček, restaurací a malých obchůdků. Tady ještě navíc s vyhlášenou místní solí, kterou produkují v nedalekých soliscích – bažinách už asi 2000 let.
Po hodinové procházce jsme zpátky u auta a posouváme se dál. Mrknout na soliska, která jsou veliká a plno solných farmářů už pracuje. Přejíždíme dál do dalšího městečka, kde objevujeme větrný mlýn a malé oceanium. Je to jasný. Na parkovišti u oceánia bohatá snídaně a pak jdeme s klukama kouknout na žraloky a jinou havěť. Paráda. Kluci nadšený. Zapomněli chvíli i na fotbal. Mobily měli sebou, ale tentokrát na focení a posílání fotek rovnou do rodinné whatsapp skupiny. Honzíka asi nejvíc bavěj žraloci, Šíma zase okomentoval rejnoky, jak jsou krásný.
Jedeme po malých silnicích a koukáme na zajímavosti. Krásné kruháky se stromama, kadibudkama, domečkama a jinýma hezkýma věcma, které lákají k návštěvě vesničky.
Na jednom z takových kruháků nás zaujaly velkoplošné fotky z okolí. Parkujeme a jdeme mrknout. Petra ještě o kousek dál viděla obchůdech s lokálními výrobky. Tam musíme. Zjišťujeme, že to je litoměřický bezobal Meloun. Kupujeme pár drobností. Ptáme se na kávu, protože venku mají parádní sezení z palet. Plynnou francouzštinou nám na naší angličtinu s úsměvem slečna vysvětlila zřejmě něco jako, že jsou tu nově a ještě kávovar nerozfungovala. Neva. Bereme tartaletky, dáváme je do mrazáku v bydlíku a pokračujeme v jízdě. Někde si je dáme s naším kafem Mamacoffee. Zobana už jsme vypili dávno.
Odjíždíme směr Cognac. Máme to asi 100km s tím, že najdeme kemp a dáme se trochu dohromady. Bohužel se nám to moc nepovedlo. Jezdili jsme dokola, sem a tam. Kempy zavřené – buď nemaj sezónu nebo už je pozdě. Recepce zavíraj do 19 hodin. Rezignovali jsme. Budeme spát zase venku. Neva. A když už venku, tak s výhledem na pevnost Boyard ve vesničce Fouras. Mají tu karavanové stání za 8Eur. Stíháme ještě večerní foto pevnosti, kluci na parkovišti ještě trochu blbnou a jdeme spát.
