Už jsme si zvykli, že klukům se v bydlíku spí parádně a ven nevylezou před devátou hodinou. Ani v Amiens to nebylo jiný, takže jsem čas využil krátkým během do centra města mrknout, jak vypadá katedrála a co nás vlastně přes den čeká. Nakonec to bylo pěkných skoro 11km. Město bylo prázdné, u katedrály nikdo, takže jedna selfie a rychle (jak to jen šlo) zpátky na snídani – v kempu jsme si objednali pečivo z místní malé pekárny. To už se i kluci pomalu probírali.
Poprvé jsme si sedli venku a vařili jsme jinde, než v bydlíku (ne že by se tam vařilo špatně, ale pořád si zvykáme na život v 5m2. Hlavně stále něco v tom velkém prostoru hledáme. Bagetka, croisant s marmeládou a nějaké další pečivo s čokoládou, čaj, kafe. Parádní snídaně a příprava na procházku Amiens. Zatím se nám daří denně chodit kolem 10km a to nepočítám stálé kopání kluků do míče – přihrávky, obehrávky, fintičky a tak. Je jedno, kde jsme, jaký povrch máme. Zatím se nelíbila akorát pláž. Že to prý neskáče.
Příjemný kemp necháváme za sebou a vyrážíme do centra města. Podle navigace 15 minut. Ranním během podél kanálu 30 minut. Čekalo nás tradiční hledání parkování. V centru samozřejmě nic. Ale podařilo se najít kousek od vody v uličce. 1.2EUR na 3 hodiny.
Amiens – pěkné městečko s krásnou katedrálou, pěknýma uličkama, domem Julese Verna (muzeum bylo zavřené) a výbornou crepérií, kam se těšili hlavně kluci. A nakonec jsme si to užili i my. Palačinky na slano byly super. A chutnaly i kluků.
Městečko doporučujeme. Příjemné, pohodové, žádný velký davy a je na co koukat. Nás s klukama zaujal pouliční pisoár s kytičkama. Petře se už od Brugg všude líbí kola. Tady se jezdí méně než Belgii nebo Holandsku, ale pořád je jich plno a všechny jednosměrky jsou pro cyklisty obousměrné. Naprosto automaticky. Velké, malé město, vesnička. Úplně všude. Prostě chodci, cyklisté, auta jsou rovnocennými účastníky silničního provozu. Každý má své výhody a nevýhody. Hezké.
Po cestě z města natankovat. 1.85Eur / litr nafty, takže asi 45,50Kč. Pak zastávka v supermarketu pro pečivo, něco za zakrojení, láhev vína a můžeme vyrazit směr Etrétar zpátky k moři.
První místo na parkování jsme si mysleli u majáku na útesu. Ale z toho místa jsme měli respekt všichni. Šimon protestovat nejvíc (nedá se nikde hrát fotbal). Honzík se bojí výšek, takže bylo rozhodnuto. Jedeme dál hledat. Ve vesničně kousek od útesu jsme našli pěkný travnatý plácek s brankama. Ale – parkoviště mělo hlídání výšky auta na 2m. Zkusili jsme konečně, jak jsme vysoký a máme cca. 2.15m, takže nic pro nás.
No nic. Pokračujeme dál a podle navigace jsme objevili další místo. Mc pěkné, s vodou pro karavany a tak. Ale. Šíma chce pláž. Naštěstí. Díky tomu jsme pokračovali ještě kousek dál z kopce a dojeli pod útesy. Veliké parkoviště, vybavení pro surfaře, jeden otevřený záchod (ještě není sezóna, takže je plážové vybavení zavřené) a přístup k moři. Paráda. Parkujeme a přípravujeme se na večeři – zase kolem 22. hodiny. Stejně jako vstávání – i večeře se nám moc nedaří dřív :).
Kluci hrajou fotbálek na parkovišti, Šimon zdokonaluje Neymarovku a Honzík mu zdatně pomáhá – kličky, přihrávky, centry. Prostě všechno možné takové, aby všichni věděli, že přijeli fotbalisti z Litoměřic :).
Na další dny jsme klukům slíbili, že nebudou žádná velká města, budeme jezdit po vesničkách a hledat fotbalová hřiště s brankama, ať si můžou pořádně zakopat a Honzík i zachytat. Taky potřebuje trochu potrénovat, když nestíhá brankářské tréninky :).
Čeká nás cesta po Normandii podél pobřeží, mrknout do nějakých muzeí, bunkrů a pevností. Uvidíme, co tu pro nás mají :).
